Nejstarší vyobrazení Sedleckého kláštera je součástí veduty Kutné Hory od Jana Willenberga z roku 1602, klášter je tu zachycen při pravém okraji. Druhou vedutou Sedlce, která je v našem archivu zařazena ve vedutách města je pohled přes klášter na město Kutnou Horu od Friedricha Bernharda Wernera. Za první samostatnou vedutu Sedleckého kláštera tedy můžeme považovat až vyobrazení z titulní strany Sedleckého graduálu z roku 1690, které je zároveň nejvěrohodnějším pramenem pro poznání jeho historické podoby.

Klášter vždy tvořil jakousi protiváhou k městu Kutné Hoře, vznikajícímu do určité míry neorganizovaně až chaoticky, byl samostatně opevněným sídlem obehnaným hradbou s bránami, vysoké zdi oddělovaly také vnitřní zóny kláštera určené pro mnichy a konvrše. Hlavním symbolickým středem areálu byl gotický konventní chrám s opatskou kaplí, kromě rozsáhlých konventních budov, ambitu a hospodářských stavení se tu nacházely další kostely a kaple, jako kostel sv. Filipa a Jakuba u hlavní brány, kostel sv. Kosmy a Damiána a na hřbitově karner, tj. kaple s kostnicí.