Na vedutách, tedy panoramatických vyobrazeních města pořízených z větší dálky, můžeme pozorovat nejstarší podobu města a jednotlivých objektů. V mnohých případech jsou tu zachyceny stavby, o jejichž podobě nemáme žádné jiné obrazové informace. Nejstarší veduta města pochází od Jana Willenberga, do svého skicáře si ji zanesl v roce 1602 při cestě po Čechách. Skica zachycuje město včetně kláštera v Sedlci, levá část s chrámem sv. Barbory však chybí, byla dodatečně oříznuta.

V roce 1611 si městská rada u Willenberga objednala velký reprezentativní prospekt, který pověsili do budovy radnice stojící na dnešním Palackého náměstí, shořel však společně s ní v roce 1770. Prospekt překreslil Jiří Čáslavský a doplnil jej o nové stavby, jako jezuitskou kolej nebo novou věž radnice. Čáslavského veduta z roku 1674 se stala až do 19. století východiskem pro další vyobrazení kutnohorského panorámatu, přebírali ji umělci a vedutisté a jen doplňovali dobové tvary zastřešení hlavních dominant. Jedinou výjimku tvoří veduta Friedricha Bernharda Wernera, která je pořízena od Sedlce.

Až počátkem 19. století se pozvolna objevují jiné úhly zobrazení městského panorámatu, a to především z předměstí Karlova nebo ze strání pod Kaňkem, od poloviny století přibývá i zachycení jednotlivých památek. Mezi nejvýznamnější prameny tohoto druhu patří díla Vincence Morstadta, Jana Erazima Vocela, Josefa Hilberta nebo Karla Liebschera.