V uliční síti centra města jsou dodnes patrné směry cest, které tu procházely v dobách, než vzniklo město, a vedly k sídlům již dříve založeným – k sedleckému klášteru a městům Kolínu, Čáslavi, Kouřimi, resp. ku Praze. Protože i na území města se ještě dolovalo, byly tu nakupeny haldy vyhloubené zeminy a vstupy do šachet. Definitivní půdorys města se utvářel až po husitských válkách v rámci nové výstavby měšťanských domů i veřejných staveb a později byl dále upravován v souvislosti s lokálními požáry města.

Až do sklonku 18. století neměla Kutná Hora centrální náměstí. Na ploše dnešního Palackého náměstí stála pozdně gotická radnice, po pražské Staroměstské radnici nejrozsáhlejší radniční budova v Čechách. V roce 1770 vyhořela a po pěti letech byly její zbytky odstraněny, místo jednotně vydlážděno a nazváno Panské náměstí. V 19. a na počátku 20. století patřilo k hlavní městské promenádě.

Podobně jako domy byly označovány domovními znameními, také veřejné prostory města – ulice a náměstí – se nazývaly podle druhu trhů, které se na nich konaly, až na konci 19. století byly postupně přejmenovány podle významných osobností v životě města nebo státu. Hlavní ulice a trhová náměstí byly už od středověku vydlážděny charakteristickým oblým kamenem, získaným převážně sběrem v korytu říčky Vrchlice, někdy se používal také odpad z lomů nebo sběr z polí.

Nejstarší úprava ulic a náměstí byla jednotná, tedy bez výškového rozdělení na vozovku a chodníky, pouze podél fasád se pokládaly kamenné desky, aby dešťová voda ze střech nevymílala dlažbu, když ještě neexistovaly okapy. Chodníky vznikaly až na sklonku 19. století, objevily se nejprve před významnými domy a později se spojily v jednotnou linii. Také až od 19. století se začínají ulice a náměstí osvětlovat, nejprve olejovými, později petrolejovými lampami zavěšenými na domech, po zřízení městské plynárny v roce 1881 lucernami na svítiplyn a po vybudování městské elektrárny v roce 1912 na elektrický proud. V našem archivu jsou ulice a náměstí seřazeny podle abecedy.