Domy byly zakládány těsně vedle sebe na úzkých dlouhých parcelách podél ulic a trhových náměstí. Běžnou zástavbu doplňovaly mohutné domy palácového typu nebo samostatně ohrazené dvory. Sklepy domů dosahovaly hloubek dvou až tří pater, nezřídka přesahovaly nadzemní půdorys domů a byly propojeny navzájem nebo i s důlními díly, často v nich byly také studny. V přízemí se nacházela vstupní síň, v níž se provozovalo řemeslo nebo obchod, na ní navazovala komora a průchod na dvůr. Ze síně vedlo otevřené schodiště do patra. V patře bývala černá kuchyně a ložnice, zpravidla z vnitřní strany vyložená srubem, který zajišťoval dobrou tepelnou izolaci, při uličním průčelí byla situována velká denní místnost, nazývaná mázhauz. Na uliční průčelí se umísťovalo domovní znamení, zpravidla malované na omítce nebo na plechu, význačnější domy měly do ulice vysunutý arkýř.

Dlouhými frontami domů probíhalo loubí, které je možné ještě dnes doložit v Kollárově, Šultysově a Husově ulici nebo na Václavském či Komenského náměstí. Úzké gotické domy se od období baroka spojovaly a sjednocovaly novou fasádou a mansardovou střechou. Zástavba měšťanských domů byla trvale poškozována četnými požáry, které se šířily velmi rychle, neboť až do počátku 20. století tvořil nejobvyklejší krytinu střech dřevěný šindel. Vzhled domů a ulic se začal výrazněji proměňovat od poloviny 19. století, kdy byla rušena loubí v celých domovních frontách a místo nich se rozšiřovaly obchody, zvenčí vybavené předsazenými dřevěnými výkladci, často i náročněji řezbářsky dekorovanými.

Domy se až do sklonku 18. století označovaly domovními znameními nebo se pojmenovávaly podle význačných či dlouhodobých majitelů, v roce 1770 bylo provedeno první číslování domů. V našem archivu jsou domy seřazeny podle čísel popisných.