Zmizelá Kutná Hora   »  Novinky

Zelenkova vila v Kutné Hoře

"Objevil jsem kutnohorský Tugendhat," říká historik umění a památkář Aleš Pospíšil. Článek Moniky Pravdové přibližuje osudy funkcionalistické vily v kutnohorské Hloušce, která byla poprvé veřejnosti představena na happeningu v rámci Dne architektury 2017.

Opuštěná bývalá továrníkova vila v Masarykově ulici č. p. 453 v Kutné Hoře ukrývá smutné příběhy a osudy jejích stavebníků - manželů Gréty a Lea Reinigerových i kutnohorského rodáka, významného českého architekta, scénografa a designéra Františka Zelenky, který ji pro ně navrhl. Ve vile, kam se v březnu 1939 nastěhovali a kde plánovali vychovávat své děti, společně stárnout, měli příležitost pobývat pouhé tři roky. S židovským původem manželé Reinigerovi, stejně jako rodina Františka Zelenky, neunikli deportaci a krutému, nelidskému ukončení života v koncentračním táboře.

Jedinečné příležitosti vstoupit spolu s historikem umění a kutnohorským památkářem PhDr. Alešem Pospíšilem do objektu, který je veřejnosti běžně nepřístupný a téměř zapomenutý, schovaný před zraky lidí v zahradě při Masarykově ulici, využilo v neděli 1. října odpoledne kolem stovky zájemců. Akci v rámci Dne architektury Občanského sdružení KRUH pořádala Nadace Kutná Hora – památka UNESCO.

"Obvykle se vily nazývají podle příjmení jejích majitelů. Této vile se ale neoficiálně říká podle architekta Zelenky, který je jako scénograf a architekt dnes ve větším povědomí, než rodina Reinigerova," uvedl Aleš Pospíšil, ale připomněl, že i firma RESPO, zaměřená na výrobu textilního zboží, kterou rodina Reinigerů vlastnila, byla ve své době velmi proslulá.
"František Zelenka byl nejen významným architektem, ale také scénografem Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Navrhoval interiéry pro pražskou smetánku a vedl rubriku o dobovém bydlení v prestižním dámském časopise Eva. Pro Jaroslava Ježka vytvořil Modrý salonek v pražské Kaprově ulici. Manželům Reinigerovým navrhl dvoupodlažní vilu ve stylu funkcionalismu. Suterén sloužil jako technické zázemí se sklepy, kotelnou, skladem uhlí, prádelnou, sušírnou a bytem domovníka. Ve zvýšeném přízemí byla kuchyň, jídelna, prostorná hala s přilehlou pracovnou a zimní zahradou. Byly tu pokoje členů rodiny, slečny vychovatelky, služebných a hostinský pokoj, do zahrady otevřená slunná terasa" konstatoval Aleš Pospíšil. Manžele Reinigerovi byli deportováni do koncentračního tábora spolu s ostatními kutnohorskými Židy v roce 1942, kde byli zavražděni.

Jak vypadala vila v letech 1939 až 1942, kdy ji ještě obývali, si mohli návštěvníci prohlédnout na papírovém modelu, který Aleš Pospíšil podle dochované projektové dokumentace sestavil. Pro lepší představu o původním využití jednotlivých místností byly pro návštěvníky k dispozici i další dokumenty, vytvořené ve spolupráci s grafikem Jiřím D. Dostálem. Součástí Zelenkovy vily byla řada technických vymožeností i zajímavých stavebních prvků. Například zimní zahradu oddělovala od pracovny oblouková stěna z luxfer, která zajišťovala zajímavý průchod světla do domu.

„Někdejší vytříbená funkcionalistická vila, která sloužila dalších čtyřicet let jako jesle, poté jako ústav pro mentálně a tělesně postižené děti, prošla řadou adaptací a přístaveb. Bohužel rok 1992 znamenal zánik nejzajímavějších prvků, které se ve vile nacházely,“ konstatoval Aleš Pospíšil, což způsobilo, že vila je doposud odbornou veřejností přehlížena. Velkých změn doznalo postupem času i bezprostřední a širší okolí vily. Ta byla postavená uprostřed dlouhé úzké zahrady, ve které se nacházel betonový bazén komponovaný architektem Zelenkou na osu zahradního průčelí. Zahrada je už částečně zastavěna. V okolí vyrostla panelová zástavba a trafostanice. Tichými svědky a pamětníky jsou vzrostlé stromy, které dodnes zkrášlují prostranství zahrady, plodí ořechy, jablka, která nikdo nesklízí. Zmapování dřevin a prvků v zahradě se ujala specialistka na zeleň Ing. Adéla Jiránková, která spolu s grafikem Jiřím D. Dostálem doplnila badatelský tým doktora Pospíšila.

"I když je vila ochuzena o ty nejcennější prvky, stále jde o stavbu, která má zachované všechny původní stěny, železobetonové stropy i vnější kamenný obklad stěn. V celém objektu se dochovala původní okna, včetně předokenních žaluzií s navinovacím systémem. Nebo pár vnitřních dveří s klikami, kterých se dotýkali ještě Reinigerovi, či vestavěné skříně s policemi a šuplíky pro ukládání jejich čistého prádla. Společně s dobovými stavebními plány, kde jsou například uvedeny typy podlahových krytin nebo formáty dlažeb a obkladů od firmy RAKO, by to byl velmi slušný základ pro rekonstrukci vily do původního stavu” vysvětlil kutnohorský památkář.

“Přirovnání Zelenkovy vily ke slavné funkcionalistické památce, brněnské vile Tugendhat, je samozřejmě nadsazené, ale na druhou stranu některé rysy obě stavby přece jen spojují. Obě byly vystavěny v architektonickém stylu funkcionalismu, v nové čtvrti mimo historický střed města, obklopeny zahradou. Podobné byly osudy jejich majitelů, kteří je musely kvůli svému židovskému původu opustit. Shodné bylo podnikání obou rodin v oblasti textilního průmyslu a dokonce i jména majitelek – Gréta. Obě stavby byly na svojí dobu postaveny s velkorysými rozpočty. Například tehdejší hodnota Zelenkovy vily je odhadována na milion korun” vysvětlil Aleš Pospíšil s tím, že v současnosti pracuje na odborné studii, která shrne všechny informace získané průzkumem stavby i archivních dokumentů. O vile se bude také mluvit v příštím roce v Dačického domě, kde se připravuje jako téma roku architektura 1. republiky v Kutné Hoře. “Mým hlavním cílem je upozornit na tuto zapomenutou stavbu, která je významná nejen po architektonické stránce, ale i osudy jejích majitelů a architekta. Kutná Hora je městem slavných památek období gotiky a baroka, díky nimž je zapsáno mezi Světové dědictví UNESCO. Ale nacházejí se tu i méně známé objekty z mladší doby, které skrývají své dosud nepoznané hodnoty a silné příběhy” uzavřel Aleš Pospíšil.

Monika Pravdová

Napište nám

Hledáme další prameny a sbírky!

Všechna políčka formuláře musí být vyplněná.
Buďte bez obav – vaše údaje jsou u nás v bezpečí a nikdy je nikomu neposkytneme.

Vyhledávání v digiarchivu