Zmizelá Kutná Hora » Novinky
4. přírůstek Digitálního archivu: Historické mapy
Mapové podklady mají zásadní význam při studiu dějin města, v detailech jeho půdorysu i v širších geografických souvislostech. Nové přírůstky pocházejí z několika našich veřejných sbírek, ale také z Vídně a byly zpracovány v rámci Historického atlasu Kutné Hory.
Povšimněme si těch nejpozoruhodnějších. Mapa mlýnů a hutních zařízení na Bylance a Vrchlici vznikla kolem roku 1730 jako příloha ke sporu o vrchnostenskou pravomoc nad jedním z mlýnů mezi kutnohorským horním úřadem a městskou radou. V pravé části mapy vidíme vedutu Kutné Hory, jíž dominuje chrám sv. Barbory ještě se stanovými střechami propojený s čerstvě dokončeným východním křídlem Jezuitské koleje, z poněkud schematicky načrtnuté zástavby města pak ční věž kostela sv. Jakuba.
O dvacet let mladší pozoruhodná a dosud nepříliš známá mapa Johanna Mitise zachycuje území kutnohorského rudního revíru i s vodními díly, která s ním souvisejí. V levé části je rybniční soustava v okolí Malešova, ve střední části je vlastní rudní revír a vpravo plavební kanál pro plavení dříví od Labe u Veletova ke Skalce. Na mapě jsou na základě terénních pozůstatků po dolování vyznačena jednotlivá pásma a žíly, jejichž průběh je idealizován do podoby přímek. Výtvarně nejpůsobivější je ztvárnění města Kutné Hory přibližně uprostřed mapy (výřez viz. titulní obrázek novinky). Autor výstižně a z nadhledu zaznamenal prostorovou strukturu města. To je pevně vymezeno hradbou s hlavními čtyřmi branami – Kouřimskou, Kolínskou, Klášterskou a Čáslavskou. Z horizontu zástavby vystupují hlavní dominanty, kostely a veřejné stavby, domovní zástavba je načrtnuta schematicky. Pozoruhodné je zachycení například pozdně gotické radnice, nad jejíž střechu vystupují dvě věže (z pozdějšího vyobrazení známe pouze jednu) a chrám sv. Barbory má trojstanovou střechu, ačkoliv ve skutečnosti měl již patnáct let střechu s rovným hřebenem. J. Mitis zachytil obraz města, ve kterém základní uliční síť a bloková zástavba domů zůstávaly stále gotické. To lze pozorovat například na typech domů s převažujícími sedlovými střechami orientovanými do hloubky parcel. Také barevnost střech s šedočernými šindelovými krytinami doplňovalo jen několik solitérů s nespalnými krytinami z tašek nebo plechu. Baroko vstoupilo do města nejen velkými klášterními komplexy dvou církevních řádů – jezuitů a voršilek a proměnou siluet střech hlavních dominant, ale také rozsáhlejšími plochami zeleně v jihovýchodní části města a vinicemi v areálu Jezuitské koleje.
V roce 1834 vznikl rukou Josepha Krehana plán zachycující soustavu kutnohorských kašen, do nichž byla vedena voda již od pozdního středověku z prameniště u Bylan. V letech 1834–1846 se městská rada rozhodla postupně nahradit starší dřevěné potrubí ocelovými rourami. Většinou byly respektovány trasy, které byly vytyčeny již ve středověku, tedy voda byla městem vedena dvěma směry: od vodojemu za Kouřimskou branou do Kamenné kašny a odtud dvěma směry – k Vlašskému dvoru a Dolní město a na Panské (dnešní Palackého) náměstí k pivovaru.
Před polovinou 19. století vznikl plánek menších rozměrů od J. A. Kliky. Mapa půdorysně vychází z Indikační skici stabilního katastru Kutné Hory z roku 1839, zachycuje však detailněji například úpravy jednotlivých zahrad ve městě. Upoutá především řešení zahrady Voršilského kláštera a Jezuitské koleje či plochy, na které později vznikla Sokolovna.
O dvacet let mladší pozoruhodná a dosud nepříliš známá mapa Johanna Mitise zachycuje území kutnohorského rudního revíru i s vodními díly, která s ním souvisejí. V levé části je rybniční soustava v okolí Malešova, ve střední části je vlastní rudní revír a vpravo plavební kanál pro plavení dříví od Labe u Veletova ke Skalce. Na mapě jsou na základě terénních pozůstatků po dolování vyznačena jednotlivá pásma a žíly, jejichž průběh je idealizován do podoby přímek. Výtvarně nejpůsobivější je ztvárnění města Kutné Hory přibližně uprostřed mapy (výřez viz. titulní obrázek novinky). Autor výstižně a z nadhledu zaznamenal prostorovou strukturu města. To je pevně vymezeno hradbou s hlavními čtyřmi branami – Kouřimskou, Kolínskou, Klášterskou a Čáslavskou. Z horizontu zástavby vystupují hlavní dominanty, kostely a veřejné stavby, domovní zástavba je načrtnuta schematicky. Pozoruhodné je zachycení například pozdně gotické radnice, nad jejíž střechu vystupují dvě věže (z pozdějšího vyobrazení známe pouze jednu) a chrám sv. Barbory má trojstanovou střechu, ačkoliv ve skutečnosti měl již patnáct let střechu s rovným hřebenem. J. Mitis zachytil obraz města, ve kterém základní uliční síť a bloková zástavba domů zůstávaly stále gotické. To lze pozorovat například na typech domů s převažujícími sedlovými střechami orientovanými do hloubky parcel. Také barevnost střech s šedočernými šindelovými krytinami doplňovalo jen několik solitérů s nespalnými krytinami z tašek nebo plechu. Baroko vstoupilo do města nejen velkými klášterními komplexy dvou církevních řádů – jezuitů a voršilek a proměnou siluet střech hlavních dominant, ale také rozsáhlejšími plochami zeleně v jihovýchodní části města a vinicemi v areálu Jezuitské koleje.
V roce 1834 vznikl rukou Josepha Krehana plán zachycující soustavu kutnohorských kašen, do nichž byla vedena voda již od pozdního středověku z prameniště u Bylan. V letech 1834–1846 se městská rada rozhodla postupně nahradit starší dřevěné potrubí ocelovými rourami. Většinou byly respektovány trasy, které byly vytyčeny již ve středověku, tedy voda byla městem vedena dvěma směry: od vodojemu za Kouřimskou branou do Kamenné kašny a odtud dvěma směry – k Vlašskému dvoru a Dolní město a na Panské (dnešní Palackého) náměstí k pivovaru.
Před polovinou 19. století vznikl plánek menších rozměrů od J. A. Kliky. Mapa půdorysně vychází z Indikační skici stabilního katastru Kutné Hory z roku 1839, zachycuje však detailněji například úpravy jednotlivých zahrad ve městě. Upoutá především řešení zahrady Voršilského kláštera a Jezuitské koleje či plochy, na které později vznikla Sokolovna.
